|
 CESTA PRAŽSKOU MHD
|
|
|
Úvodem snad jen pár slov. Určitě se každému z nás poštěstí a máme tu možnost se svézt se naší pražskou MHD. Mě osobně, mám-li ke všemu patřičnou náladu, jen tato myšlenka drásá mandle a zvedá vlasy na hlavě i přes několikagramovou vrstvu gelu... A proto se zrodil tento pokus o jakýsi informační a zcela zbytečný ,,text". Tudíž jste-li například v tak svízelné situaci, jako v které může člověk být řítí-li se jeho letadlo střemhlav k zemi, visí-li zavěšen za kšandy z patnáctipatrového věžáku, případně ho v následujících pěti vteřinách rozdrtí náklaďák naložený sviněmi až běda, může vám pomoci pár rad.
Takže rada první: necestujte letadlem. Rada druhá: nenoste kšandy a už vůbec ne, víte-li, že se budete pohybovat v okolí patnáctipatrového věžáku. Rada třetí: vyvarujte se setkání s náklaďákem plným sviní! A konečně rada čtvrtá: v případě, že nehodláte dát na rady předchozí, tak...v situaci letadla řítícího se směrem, který vás nenechává klidnými, či
pozoruhodné situace s vašimi kšandami a věžákem a konečně setkání s hordou sviní bych se tímto textem vůbec nezabýval... Pro ty, kteří neřeší letadlo, kšandy, svině a neodradila je stupidita textu již
v úvodu je tu hlavní myšlenka celého díla a to Cesta Prahou tam a zpět s MHD a nervy v kýblu.
Pro přehlednost, kterou i přesto budete v průběhu čtení postrádat je článek rozdělen do ,,úseků", které při takové dávce fantazie, že by skolila i madagaskarského pouštního jezevce rozkryjí možné a pro MHD takřka typické situace.
- První úsek: Ranní MHD
Na stupnici od jedné do pěti by mohl být ohodnocen stupněm jablečného moštu... Jedete-li metrem, tramvají, autobusem, lanovkou, trolejbusem či bryčkou, při každém kroku vrážíte, čutáte do lidí, kterým je radno se vyhnout obloukem a to větším než malým, tudíž velkým: (pro méně chápavé). Jedním z oněch ,,nebezpečných" jsou důchodci, po zubní implantáty ozbrojení holemi a síťovkami s pomeranči. Bohužel jsou sortičkou, které se asi těžko vyhnete...(každý oblouk má své meze.../vysvětlení pro méně chápavé je zbytečné/...) jsou totiž všude!! Nevím zda bych já řešil to, že se po ránu nudím,
bezduchou projížďkou tramvají či jinou alternativou MHD... přesto, že bych měl důchodcovskou slevu...!
Program unuděného důchodce může vypadat asi takto: ráno(ve čtyři) vstanu..., vklouznu do slušivých důchodek..., na hlavu narazím baret, rádiovku, klobouk, sombrero, cokoli méně hranatého než oční bulvy korejské veverky. V případě pantátů, omotám si hlavu šátkem, či jinou poddajnou látkou... např.: PVC ubrusem, stěrkou na okna. V případě tetek : do ruky popadnu onu síťovku, onu hůlku a psíka. Co dále? Hurá do...(ovšem ne tak rychle...), tramvaje! Český důchodce, to je pane ale důchodce... zkuste nastoupit do tramvaje v okamžiku, kdy se právě otevřeli dveře a ostatní spoluobčané, soudruzi,
soudružky, psi, kočky, banda oprsklých ježků a tři páry švábích famílií vystupují. V prvních liniích opět důchodci, deroucí se jako první ven a osvětlující pravou funkci hole a síťovky s pomeranči. Pro ty, které ještě fantazie neskolila, či nezpůsobila-li jim tak rozsáhlé duševní a tělesné sebe destrukční záchvaty, takového rozsahu, že by nebyli schopni pokračovat je tu náčrt oné situace: na jedné straně důchodci..., na druhé straně, králíku grónský div se, zase důchodci. Každý důchodce vyzbrojen v pravé ruce holí, v ruce levé síťovku a boj může začít (najdou se i ,,případy" s holí v ruce levé a síťovkou v ruce pravé, ale nestává se tomu často). Babča se mohutně rozhání holí za hlasitého bojového chrčení a pobíjí ostatní spoludůchodce a přichomítnuvší se nebožáky... psi, kočky, šváby. Ony jedince, kteří přežili inzultaci holí babča doráží síťovkou s pomeranči. Na druhé straně to samé: militantní důchodci řinoucí se svým směrem. Zazní-li charakteristické drnčení a rozsvítí-li se oranžové světýlko a dveře se pomalu začnou zavírat, na refýž se vyvalí nepřehledné klubko staroušků a podobné klubko v bleděmodrém, pouze s trochu menším množstvím pomerančové šťávy, se vkutálí do prostorů tramvaje... Že kdo chtěl nastoupit leží venku na ostrůvku a naopak kdo chtěl vystoupit stále kouká na svět skrze ušmudlané sklo.
Takže tramvaj se pomalu šine dál a stále koukáte na ty samé dědoušky. Proces výstupu a nástupu se opakuje s pozoruhodnou přesností a vy s obavami zjišťujete, že i přes hodinový náskok s kterým jste vyrazili z domova, práce, školy nemáte šanci své další závazky stihnout. Rada závěrem úseku prvního by tedy mohla znít: choďte pěšky (chápu, že trasa Bubeneč - Křeslice, se nepatrně časově protáhne, ale klady oproti radě následující si bystrý jedinec-cestovatel dozajista najde)! A možnost jiná: Pořiďte si nejdelší hůl, největší síťovku a nejtvrdší pomeranče, nejlépe ještě zelené a nebo je
zaměňte za kriketové koule - což ovšem nedovolují přísná pravidla pro boj zblízka v MHD, ale vidina toho, že přežijete za zkoušku stojí.
Tolik úsek první a proto hrrrr na druhý.
- Druhý úsek: odpolední MHD
Do úseku druhého bychom mohli zahrnout všechny rozmanité populační i jiné skupiny obyvatel. Jelikož se důchodci nudí i po zbytek celého dne, je možné, že se s našimi ,,starými" dobrými přáteli ještě v dalším pokračování setkáme, výsledkem bude opravdu unikátní mix. Případů je dozajista celé hafo, případů, kdy jsme nuceni chtě nechtě vyrazit na dráhu...dráhou, tramvají...
Tak tedy, juknu-li na vás vaše žena, matka, přítel, nepřítel, chůva, pojišťovací agent, tchýně, pes, papírový kapesník, aby jste s neodkladnou nutností zajel přes půl Prahy do jimi vybraného a nezaměnitelného shopu, pro jimi vybranou hloupost,
vydávanou za absolutní nezbytnost pro přežití lidstva a tří stovek supů v africké stepi, mějte na paměti několik mých slov. Tady jsou: pokuste se bránit... sám vím, že v otázce přežití lidstva a tří stovek afrických supů jsou ženy, matky, přátelé, nepřátelé, chůvy, pojišťovací agenti, tchýně, psi, papíroví kapesníci neoblomní a stojí si značnou část svého života za svým, dozajista stupidním přáním. Něco jako Pepo zajeď mi do Satalic pro tři kávové lžičky rašeliny (Pepa bydlí v Jinonicích), ale vy musíte být
tvrdí, vy jste tvrdí! Buďte tvrdí! Řekněte jo, jo ale až dojím ty dva karbanátky co mi tu pod cyklistickou helmou leží od září třiašedesát... Všichni přeci víme, že boj s ženami, matkami, přáteli a tou ostatní pakáží nemůžeme ustát, tak proč se alespoň na tu strastiplnou cestu neposilnit. Ale párek karbanátků není vše, co je třeba(pozřít), aby jste
s co nejmenší újmou mohli procestovat Prahou MHD. Právě karbanátky sami o sobě by vám mohli zaručit tak možná pouze 70ti% celkové postižení (pro nechápavé od
přírody, rejpaly od přírody, či naprosté blbce: dva karbanátky zpod cyklistické helmy z roku třiašedesát mají tu schopnost ochránit zdraví jak duševní, tak fyzické jednomu cestovateli v MHD z 30ti%), což není mnoho, že...?! Zvláště po zvážení toho faktu, jak těžko se dnes shání cyklistická helma padnoucí na dva karbanátky klasické velikosti. Pro pocit, že jste udělali relativní maximum pro svou bezpečnost je nutno provést ještě pár následujících budů a rad...
1. kupte, ukradněte, vyčenžujte, vyšmelte, vyštrachejte, nebo si prostě někde krucinál sežeňte přilbici, s krytým hledím o tloušťce plátu tří centimetrů...
2. na následující den se přeobjednejte ke svému psychologovi, cestujete-li časrěji tak ke svému psychiatrovi...
3. na místo předpokládaného výstupu si nechte přistavit ambulanci s posádkou o třech sestřičkách, pěti chirurzích a sedmi specialistech na šok způsobený stádem idiotů...
4. nadopujte se uklidňujícími prášky, po delší době praxe, tvrdé dřiny a mnoha nezdařilých pokusech, vychytáte mez mezi požadovaným zklidněním a hranicí přímého ohrožení života...
5. sežeňte si partičku tvrdých chlapů s ústy plnými zlatých zubů...
6. sežeňte si partičku tvrdých pejsků s tlamou plnou ostrých zoubků...
7. opijte se do němoty...
8. pořádně se opijte, aby nehrozilo, že v průběhu jízdy vystřízlivíte, což se při rychlosti pohybu MHD z bodu A do bodu B stává nebezpečnou a dost reálně nechutnou možností.
9. tvařte se jako absolutní dement ( v případě, že jste absolutní dement není třeba se tímto bodem dále zaobírat), zapadnete do kolektivu a nebudete tolik vyčnívat z davu.
10. třikrát až desetkrát se udeřte tupým předmětem do lebky...přesný počet úderů rozpoznáte podle zvonění v uších a mžitek před očima a to vše spojené s mírnou závratí a silnou nevolností. V okamžiku, kdy budou vaše smysli otupělé a splníte všechny předešlé body plus tři navíc, existuje opravdu, ale opravdu pouze teoretická možnost (s pravděpodobností tak nízkou, že by nedosahovala ani po kotníky Kokonautské užovce z oblasti pět tisíc a třicet metrů vysoké hory Puncak Jaya z Nové Guineje ležící mírně
severovýchodně od ostrovů Australských), že přežijete cestu bez následků, které by se na vás mohli do dalších dní..možná již pouze hodin, podepsat nějakým, leč dozajista velice brutálním a na první pohled dosti odporným způsobem, ovšem podle mého názoru tato varianta padá tak rychle jako Botswanské záchodky smrdí (pro méně chápavé, či snad pro ty kteří nebyli na Botswanských veřejných záchodcích ..., což je tedy ovšem degraduje na samé dno dnešní společnosti jako neznalé Botswanských poměrů..., ano
Botswaské záchodky opravdu nevoní).
Tak tedy rady byly podány, nástrahy byly osvětleny alespoň v takové míře, jak by mohli býti osvětleny v záři užmoulaných světel pražské tramvaje...ale při té džungli, kterou se pro normálního a rozumného občana, jakým jsem například já, stala pražská MHD by se vysvětlení všech zákoutí mohlo stát problémem a během na více jak dlouhou trať.
V závěru se omlouvám všem důchodcům s ohledem na to, že všichni budeme v tom lepším případě také staří)ovšem dožijeme-li se toho tím naším nepořádným, nechutným a odsouzení hodným způsobem života... jak praví nejeden důchodce), opravdu staří, zarputilý, plni neschopnosti pochopit ony mladé, všude se budeme cpát, mávat kolem sebe holemi a prudit. Dále patří omluva všem soudruhům a soudružkám, psíkům, kočkám (jakožto zástupcům těch, kteří nejlépe vědí jak vše posrat) následují oprsklý ježci, tři páry švábích famílií, za nimi ženy, matky, přátelé, nepřátelé, jakožto další rodinní příslušníci (vyjma tchýní), pojišťováci, šnuptychly... Ani lidstvo se nemusí urazit. Zrovna tak i pasáž o třech stech kouscích afrických supů by neměla být brána třemi sty supy osobně, jelikož tak ani myšlenka nebyla. Rejpalům od přírody, lidem nechápavým jakožto naprostým blbcům tak idiotům a v neposlední řadě dementům omluva také náleží...(přestože dozajista její význam nehraje roli, tak jak to u omluv rejpalům, blbcům, idiotům, dementům a nechápavým bývá).
Sorry psychologům, psychiatrům, posádkám ambulancí se třemi sestřičkami, pěti chirurgi a specialisty na léčbu šoku způsobeného stádem idiotů. Promiňte tvrdí chlapíci s ústy plnými zlatých zubů i pejsánci se zuby ostrými jako břitva, promiňte Kokonautské užovky ze vzdálené Guineje.
V řadě poslední a na neposledním místě se omlouvám všem obyvatelům Botswanským a zejména obyvatelům, kteří s láskou a upřímným ,,zanícením" ,,bojují" za čistotu tamních záchodků...
Omluva vám všem...
|
|
|
| OSTATNÍ |
Vaše IP adresa je:
46.105.98.229 |
| |
| |
Dnes je 02. 01. 2021
Svátek má: Karina
Zítra: Radmila |
| |
| ANKETA |
|
|
| |
Poslední aktualizace:
|
| |
|
|
Úvodní strana